Chřipkové putování ostrovem Cebu

Už bylo načase pokračovat v popisu naší cesty po Filipínách, takže jdeme na to.

Minule jsme skončili v době, kdy jsme seděli v letadle z Puerto Princessa do Cebu City. A let to byl celkem zajímavý, protože jsme měli v zádech tajnfun. Už v Puerto Princessa jsme slyšeli zprávy, že se k oblasti mezi Palawanem a Cebu blíží tajfun. Ten jsme poprvé pocítili právě v letadle, zvláště na konci letu. Strávili jsme asi půl hodiny oblétáváním letiště, až jsme nakonec dostali povolení k přistání. Pro můj strach z výšek a turbulencí nic hezkého, ale přežili jsme to a bezpečně jsme přistáli v deštivém Cebu City.

U výlezu z letiště se na nás opět vrhla grupa Filipínců nabízejících taxíky. Rozhodně nereagujte na první vlnu, většinou totiž nabízejí ty nejvyšší ceny. Budou vám sice tvrdit, že jsou nejlevnější, nejlepší, jediní ... ale lžou. Jakmile opustíte letiště, můžete si vzít taxi za alespoň poloviční cenu, oproti tomu co nabízejí tito podvodníci. Po troškách dohadů jsme tedy nasedli do našeho taxíku, přičemž se počasí každou minutu zhoršovalo. Potřebovali jsme se dostat na autobusové nádraží poblíž přístavu a nastoupit do autobusu směrem k našemu dalšímu cíli - Oslobu.

Bohužel se stejně jako počasí zhoršovalo i Míšino zdraví, nic moc na dlouhou cestu autobusem. Ta byla aspoň velmi levná. Míša se cítila velmi zle, a tak jsme se alespoň snažili sledovat nějaké filmy na tabletu pro odvedení pozornosti a nakonec si totálně vybrečeli oči u filmu Půlnoční láska. Efektivní způsob, jak nemyslet na nemoc. Asi po 5 hodinách jsme konečně utekli tajfunu a dorazili do Oslobu. To bylo o fous!

Oslob je malé městečko jižně od Cebu City a je turisty velmi oblíbené, protože se v jeho těsné blízkosti nachází spousta zajímavých míst. Jak se dalo očekávat, opět nás přivítal Filipínes, který nám hned začal nabízet ubytování. Vzhledem k tomu, jak jsme byli totálně vyřízení a ten chlápek na nás spustil od první vteřinu po vystoupení z autobusu, měli jsme trošku nervy na pochodu. Ten chlápek se prostě nedal odbýt, jakkoli jsme to slušně zkoušeli. Už předem jsme měli nějakou představu o možném ubytování v Oslobu (kniha od Animal Planet nám hodně pomohla!) a ten chlápek ukazoval stejným směrem, tak jsme šli s ním. Teda ne, že by se mu od nás chtělo odpojit tak jako tak. Naše vytipované ubytování bylo bohužel plné, takže jsme se nechali naším Filipíncem odvést do jiných hostelů a teda chtěli nás pěkně obrat, protože ceny rozhodně neodpovídali úrovni ubytování. My jsme celkem nenároční, ale čeho je moc, toho je moc. Zatímco Míša diskutovala vysvětlovala našemu „průvodci“, proč se nám nelíbí, co nám ukazuje, já se rozhodl popojít kousek dál a poptat se osobně. Naštěstí mi stačilo ujít asi 50 metrů a objevil jsem boží hostel! Na recepci mě přivítala velmi příjemná slečna, ukázala mi pokoj a bylo to. Šel jsem to tedy říct Míše, posbírali jsme naše věci a šli, jenže nás pořád sledoval ten chlápek. Zašlo to tak daleko, že dokonce vyhrožoval nám i slečně na recepci, že chce dýško za pomoc a že si jinak přivede kamarády a oni mu to pomůžou vyřídit. Slečna byla asi na podobné situace zvyklá, protože se mu ve výsledku vysmála a poslala ho pryč. Nám řekla, ať to neřešíme, tak jsme konečně mohli zapadnout do našeho pokoje a oddechnout si.

Nebyl to vůbec snadný den, ale vše dobře dopadlo. Před spaním jsme si ještě užili parádní večeři ze stánků na ulici. Poprvé jsme ochutnali grilovaná kuřecí střívka na špejli v barbecue omáčce a byť to sice zní trochu nechutně, chutná to naprosto skvěle! Od té doby jsme si na kuřecích střívkách pochutnávali celkem často.

Vodopády Tumalog, přejeme vám, ať máte víc štěstí s množstvím vody! Podle fotek z internetu dokáží být tyhle vodopády výrazně impozantnější.

Po pohodlné vyklimoškované noci jsme si užili ryze odpočinkový den, kdy jsme toho moc nedělali. Zajeli jsme omrknout vodopád Tumalog, který bohužel nebyl příliš působivý kvůli nedostatku deště. Sice nás pronásledoval tajfun, ale do Oslobu nedošel. Byli jsme tam aspoň sami většinu času a nechali si ve vedlejším bazénku okusovat kůži na nohou od rybiček. Jak jsme se přes den spíš kochali a povaloval, tak večer jsme se trochu rozjeli. Míša se cítila o něco lépe, a tak jsme šli na místní akci s hudbou a trochou hazardu. Nejprve jsme sledovali několik variant hry, ve které hodíte pingpongové míčky do trychtýře, pod kterým jsou okénka s pokerovými kartami. Můžete vsadit na to, na jaké kartě míčky skončí, a vyhrajete dvojnásobek toho, co vsadíte. Hrozně super hra, dokonce jsme chvíli i vyhrávali, ale nakonec jsme všechno prohráli. Tím vším mám na mysli něco kolem 400 PHP, tedy míň než 10 eur.

Prohrávání peněz nebylo nikdy zábavnější!

Následující ráno mělo být jedním z vrcholů naší dovolené - pozorování žraloků velrybích, což je pravděpodobně ten největší tahák Oslobu. Bohužel to vyžadovalo vstát v 5 hodin ráno, protože žraloci jsou ráno za úsvitu krmeni. Věděli jsme už předem, že jde o hodně turistickou atrakci, ale stejně nás překvapilo to množství lidí! Byli jsme mezi prvními, kdo dorazili, konkrétně šesté, ale pokud nejste součástí nějaké skupiny, je to skoro fuk. Dostalo se před nás určitě aspoň 200 lidí! Samotný zážitek byl docela fajn. Byli jsme ve skupině se spoustou čínských a japonských turistů, kteří neuměli plavat, takže zůstali na lodi, zatímco my s Míšou skočili do vody, takže to bylo skoro jako tam být sami, jen s těmi obřími rybami okolo nás. Čas tedy vypršel velmi rychle! Dostanete jen asi půl hodiny a pak se musíte vrátit na loď. Hádal bych, že každý den tam musí přijet alespoň 1000 návštěvníků, což je šílené!

Je určitě hezké vidět tato stvoření naživo, tím myslím žraloky, ne turisty. Je tu však zjevný problém. Žralocijsou každý den krmeni na břehu, což způsobilo, že přestali migrovat. Má to i světlou stránku. Z toho, co jsme zjistili z jednoduchého googlení, pomohla tato aktivita zvýšit populaci žraloků velrybích u Cebu. To je určitě dobrá zpráva, ale dalo by se to udělat lépe. Na Filipínách je ještě jedno místo na sledování žraloků velrybích - Donsol. V Donsolu můžete vidět velrybí žraloky, pouze když tam migrují a loď vás zavede hlouběji do moře, takže je to celkově více, jak to příroda zamýšlela. Při plánování dovolené jsme se rozhodli pro Oslob, protože to lépe odpovídalo našim plánům, až později, již na Filipínách, jsme zjistili rozdíl. Sledování žraloků velrybích u Oslobu tedy nedoporučujeme. Nakonec jsme z toho byli celkem rozpačití, ale poučili jsme se.

Pozorování žraloků velrybích: dlouhé fronty, vysoká cena, omezený čas. Pořád celkem cool zážitek, ale nedoporučujeme ho v Oslobu, zkuste raději Donsol.

Velmi blízko od místa, kde se krmí žraloci je i místečko, kde můžete sledovat divoké opice. Žije tu malá chudá komunita místních obyvatel, kteří krmí opice každé ráno, takže je můžete vidět skákat kolem, křičet a hrát si.

Polodivoká/poloochočená opička, kterou krmí místní každé ráno. Muselo jich tam být určitě několik desítek!

Dobré vědět!

Nesmějte se na opice! Když ukážete zuby, opicím to připadá, že jim vyhrožujete, a zaútočí na vás. Usmíval jsem se na jednu malou opičku a ta mi dala facku, naštěstí se nic špatného nestalo.

PS: To bylo už podruhé, co jsem dostal facku od opice, poprvé to bylo na Srí Lance v roce 2014.

Náš den pak pokračoval odpočinkem v moři a pochutnáváním si na skvělém jídle. V Oslobu jsme našli fantastickou malou restauraci s názvem VLK Pizza! Paní, která ji vlastní, vám je schopná připravit téměř všechno. Bažíte po hamburgeru nebo pizze? Žádný problém! Chceš zkusit něco místního? Taky bez problémů! Navíc nám pomohla sehnat průvodce na kaňoning a když Míše nebylo dobře, dala nám několik místních tipů, jak léčit nachlazení.

Třetí den v Oslobu byl pro Míšu nejhorší. Nemohla ani vstát z postele. Proto jsem vyšel ven jenom, abych pokoupil nějakou medicínu a připravoval jí džus z kalamansi a zázvorový čaj. Případně jsem ještě došel pro jídlo k paní z VLK Pizza.

Dobré vědět!

Kalamansi je druh ovoce, které patří mezi citrusy a vypadá jako taková miniaturní limetka. Stejně jako ostatní citrusy, i kalamansi je velmi zdravé a my si je vymačkávali do džusů v podstatě denně.

Čtvrtý den měl být původně naším posledním dnem v Oslobu, ale náš plán byl v tomto bodě dovolené docela flexibilní, takže jsme se rozhodli náš pobyt prodloužit. Míša se cítila o něco lépe a tak jsme vyrazili za adrenalinovou aktivitou, kterou jsme si toužili na Filipínách zkusit - kaňoning u vodopádů Kawasan.

To znamenalo další vyčerpávající den. Nejprve jsme museli jet asi 90 minut na skútru, abychom se setkali s naším průvodcem. Potom jsme dostali vybavení a naskočili na další motocykl s naším průvodcem, který nás vzal do výchozího bodu kaňoningu. Bohužel se Míše začalo dělat špatně, takže jsme se museli vrátit, aby mohla něco sníst. Když jsme se vrátili zpátky k výchozímu bodu, rozhodli jsme si využít cool zkratky. Můžete si totiž vybrat, jestli se chcete procházet 50 minut přírodou k řece, nebo můžete naskočit na zipline za 500PHP a pošetřit nohy.

Obrovskou výhodou se ukázala velikost naší skupiny. Byli jsme to jen já, Míša a náš průvodce, takže ve srovnání s většími skupinami jsme se mohli pohybovat rychleji a přeskakovat fronty na skocích. Trasa kaňoningu u vodopádů Kawasan nabízí spoustu vysokých skoků a k tomu i nádherné okolí. Já jsem docela posera, pokud jde o výšky, ale i tak jsem hecnul a skočil z druhého nejvyššího místa, což bylo asi 15 metrů vysoko. Přitom jsem teda z nervozity upustil naše GoPro, ale očividně tu GoPro lidi pouští pořád, protože během minuty už byl ve vodě jeden místní klučina a kamerku vylovil. Stálo to sice 500 PHP, ale pořád lepší než nákup nové kamerky.

Ani déšť nás nezastaví před užíváním si dovolené!

Z největšího skokánku už jsem se skočit neodvážil a raději ho slezl po svých. Míša však samozřejmě skočila bez váhání.

Dobré vědět!

Vodopády Kawasan a sledování žralaoků velrybích jsou nesmírně populární aktivity! Abyste se vyhnuli davům, zkuste dorazit co nejdříve (6:00 ráno na pozorování velryb; 7:30 na Kawasanské vodopády).

Jak Míše klesala hladina adrenalinu, začalo jí být znovu zle. K naší úlevě zahrnovaly vstupenky na kaňoning také příjemný oběd! Náš průvodce nás vzal zpět do jejich „centrály“ a my jsme si pochutnali na jednoduchém, ale chutném kuřecím adobu, zatímco jsme seděli na hezké terase s výhledem na moře a v pozadí se místní bavili basketbalovým zápasem v televizi

Možná vás to překvapí, zejména vzhledem k průměrné výšce Filipínců, ale basketbal je tu nesmírně populární! Stejně jako karaoke mají všechny vesnice basketbalové hřiště. My nejsme zrovna velcí fanoušci basketbalu, natož abychom v něm byli dobří, ale jsem si jistý, že pokud byste chtěli, můžete se připojit k místním obyvatelům při nějaké hře. Jak jsem zmínil v předchozím blogu, Filipínci jsou neskutečně vstřícní a přátelští.

Cesta zpět na ubytování byla o něco pomalejší. Za prvé se Míša necítila dobře a za druhé, chtěli jsme si užít každý metr pobřeží. Mimochodem, Míša byla vždy tou, kdo řídila skútr, protože je mnohem lepší a sebevědomější řidička než já. Svůj řidičák získala už v 18 letech, zatímco já jsem zkoušky dělal až v 28 letech. S řízením auta nemám problém, ale motorkám celkově zrovna nefandím.

Po kaňoningu bylo načase se s Oslobem rozloučit. Následujícího dne jsme se sbalili a naskočili na autobus do přístavu Liloan. Naší další zastávkou budou ostrovy Siquijor a Bohol.

Souhrn výdajů:

Cesta z Cebu City do Oslobu:

• Taxi z letiště na autobusové nádraží: 675 PHP

• Autobusové jízdenky z Cebu do Oslobu: 500PHP

Shrnutí našeho pobytu v Oslobu:

Délka: 5 nocí / 6 dní

Ubytování: 6000 PHP

Aktivity a místa, která jsme navštívili:

- Půjčovna skútrů 2500 PHP (500 za den) + 290 PHP za benzín

- Pozorování žraloků velrybích 2000PHP

- Tumalog vodopády: 300 PHP

- Sledování opic: 150 PHP

- Kaňoning u Kawasanských vodopádů 3000 PHP (+500 PHP dýško pro průvodce + 1000PHP zipline + 500PHP vylovení kamerky)

Jídlo: 5550 PHP

Celkem: 22 965 PHP = 400 eur *

* Ve výsledku jsme utratili trochu víc za další věci, jako cigarety, ale to je pro každého jiné, chtěli jsme jen ukázat základní výdaje, takže při plánování vaší cesty na Filipíny se budete mít od čeho odrazit