Koloběh vody aneb příběh dvou kapek

Voda je jedním ze základních přírodních elementů a dává naší planetě život. Voda na Zemi neustále cirkuluje, aby mohla vždy a všude plnit své funkce. Tento jev se nazývá koloběh vody. Stručně řečeno, voda prochází třemi skupenstvími (plyn, kapalina a pevná látka) a přes čtyři sféry Země (atmosféra, litosféra, hydrosféra a biosféra = vzduch, půda, voda, živá příroda). Celý koloběh vody je nesmírně důležitý, protože:

• reguluje teplotu okolí

• ovlivňuje počasí a vytváří srážky (déšť, sníh atd.)

• pomáhá při přeměně hornin na půdu

• cirkuluje důležité minerály mezi jednotlivými sférami

• vytváří mnoho geografických prvků na Zemi, jako jsou ledové čepičky hor, ledovce, řeky a údolí, jezera a spoustu dalších

Pojďme se podívat na koloběh vody, jak ho vidí dvě obyčejně neobyčejné kapky vody!

Jak se vlastně voda na Zemi dostala? To nikdo jistě neví! Země byla na začátku své existence velmi horká, než aby si dokázala udržet vodu. Všeobecně nejuznávanější teorií je, že voda byla na Zemi „donesena“ z vnějších částí Sluneční soustavy na ledových asteroidech a kometách, které dopadaly na zemský povrch. Jiná teorie naznačuje, že se voda na Zemi dostala po kolizi s menší planetkou, která vedla i k vytvoření Měsíce.

Naše kapka vody, říkejme jí Jamall, si ničím nerušeně plave se spoustou dalších kapek v nekonečném zemském oceánu. Jednoho dne se Jamall rozhodne podívat na povrch a spatřit Slunce. Ostatní kapky mu říkali, že když bude mít štěstí, tak si ho Slunce vybere a vezme ho na neuvěřitelná dobrodružství. Jak tak pomalu stoupá k hladině, cítí, že je kolem něj čím dál tepleji.

"To musí být síla Slunce, možná se stanu jedním z vyvolených!" myslí si pro sebe.

A má pravdu! Jak Slunce svítí na hladinu oceánů, oceán pohlcuje jeho energii a proměňuje ji v teplo, což vede k odpařování, tedy prvnímu kroku koloběhu vody. Odpařování má pak za následek to, že se vodní útvary ochlazují.

Jamall začíná cítit, jak se zvedá od hladiny a míří směrem k nebi. Vidí, jak ostatní kapky stále plavou pod ním a on míří stále výš a výš! Nejprve se bojí, ale pak si uvědomí, že není sám, že s ním nahoru k nebi míří další kapky!

Jak tak Jamall stoupá k výšinám společně s dalšími společníky, cítí se najednou šťastný! Nikdy neviděl Zemi shora, je to fascinující pohled. Zároveň však cítí, že se okolo něj ochlazuje.

Jamall se rozhlíží a vidí, jak jeho přátelé začínají mrznout.

"Co se děje? O tomhle mi nikdo neřekl!“

Nejbližší kapka se na něj otočí a s klidným hlasem pronese: „Neboj se, tohle je normální, budou z nás mraky!“

"Mraky?" polkne Jamall nervózně.

"Ano! Sice změníš skupenství, ale to budeš ty a navíc si budeme mnohem blíž! Říká se tomu kondenzace! Pojď blíž a uvidíš!“

Vyšší části atmosféry mají mnohem nižší teploty, než bývá u povrchu. Voda, která se odpařuje z vodních útvarů, se tam kondenzuje zpět v kapalinu nebo pevnou látku a jak se tyto malé částice přibližují k sobě, vytvářejí mraky, mlhu apod.

Kromě odpařování zde přispívá také sublimace. Sublimace je proces, při kterém se led přímo přemění na vodní páry, aniž by prošel kapalným skupenstvím. Tento jev se zrychluje, když je nízká teplota nebo vysoký tlak. Hlavními zdroji vody ze sublimace jsou ledové čepičky na pólech a na horách. Sublimace je obecně pomalejší proces než odpařování. Ale vraťme se zpátky k našemu příběhu, ať víme, jak si Jamall vede!

"Páni, to je úžasné!" Vidím úplně všechno! A pohybujeme se tak rychle!“ křičí nadšeně Jamall.

"Ano, to je vítr! Ten nás může odnést kamkoliv. Jééééééé! “ Jeho nový přítel si opravdu užívá jízdu ve větru.

"Jééééé!" připojí se k Jamallovi. "Jak se vlastně jmenuješ?"

"Můžeš mi říkat Joey!"

„A mě říkej Jamall!“

Jamall se nyní cítí mnohem sebevědomější, takže se rozhodne přiblížit k ostatním a vidí, jak i další kapky dělají totéž.

Joey se ho zeptá: „Chceš zažít další srandu?“

"Jasně, že jo!" zakřičí Jamall bez váhání.

„Dobrá, kapky“ pronese Joey rozkazovačně a pokyne kapkám okolo „je čas, chyťme se za ruce!

Jak se kapky chytají za ruce, začínají vypadat jako jeden celek. Když se spojí dost kapek, pak je gravitace začne stahovat dolů na povrch!

"Aaaaaa ..." křičí Jamall, jak se zemský povrch přibližuje a přibližuje.

"Nedělej si starosti, tohle je taky normální, my pršíme! Bez deště by nemohl existovat život!“

Mraky (kondenzované vodní páry) nám spouští dolů srážky, což je způsobeno změnami větru nebo teploty. Menší kapičky vody se spojí a vytvoří větší kapky. Také ve chvíli, kdy je vzduch maximálně nasycen vlhkostí, dojde ke srážkám. Ve vysokých nadmořských výškách je teplota nízká, a proto kapičky ztrácí svou tepelnou energii. Tyto kapičky vody padají jako déšť. Je-li teplota velmi nízká (pod nulou stupňů Celsia), padají kapičky vody jako sníh. Tímto způsobem voda vstupuje do půdy - litosféry.

Bum!

Dopad je tak silný, že se jednotlivé kapičky nedokáží udržet pospolu a Jamall se probouzí na zemi a cítí, jak je vtahován s ostatními pod zem.

Jakmile voda spadne na povrch v podobě srážek, je její část absorbována půdou. Tato voda vstupuje do procesu zvaného transpirace. Transpirace je proces podobný odpařování, kdy se kapalná voda mění na vodní páru, ale v případě transpirace to vše provádí rostliny. Kořeny rostlin absorbují vodu a tlačí ji k listům, kde se voda využívá pro fotosyntézu. Přebytečná voda se z vnitřku listů odvede na jejich povrch, kde se odpaří. Voda takto prostupuje biosférou.

"To bylo boží! Ještě jednou prosíííím!" raduje se Jamall.

Jamall se tak odpaří z listu, zkondenzuje v atmosféře a užívá si další volný pád jako déšť. Najednou se ale zhrozí.

"Sakra, já chci spadnout na nějaký strom!" křičí Jamall, když se snaží změnit směr, aby dopadl na nějakou vegetaci.

"Ty se pořád něčeho bojíš, Jamalle. V našem životě zkrátka nikdy nevíš. Někdy pomůžeme květině dodat vláhu, jindy napojíme nějaké zvíře a občas prostě jen dopadneme na nějakou skálu a ihned se zas vypaříme. Víš co, pojď se mnou a skočme do támhletoho potoka.“ Nabídne Joey Jamallovi.

"Dobře, věřím ti, pojďme na to!" řekne s rozechvělým hlasem Jamall a nechá se zachytit stejným proudem větru jako Joey, až skončí ve zmíněném potoce.

Jak si volně plavou v potoku, zjišťuje Jamall, že se k nim neustále přidávají další a další kapky. Z potůčku je řeka, která také neustále nabírá na velikosti, až nakonec skončí zase v moři.

Když srážky dopadnou na zem (v jakékoli formě), může to vést k odtoku. Odtok je proces, při kterém voda teče po povrchu Země. Když se sníh rozpustí, vede to také k odtoku. Jak voda teče přes zemi, pohybuje s půdou a roznáší minerály, které si to zamíří do rybníků, potoků, řek, jezer, moří a oceánů. Takto voda vstupuje do hydrosféry.

"Být kapkou vody je tak cool! Je ještě něco, co bychom mohli dělat?" zeptá se Joeyho.

"Jasný, že jo! Schválně jsem si to nechal až na konec. Budeš mi muset zase věřit a hlavně se neboj!“ říká Joey vážně.

Jamall se okamžitě začne bát.

"Říkal jsem ti, aby ses pořád nebál, jsem přece s tebou! Měl bys však vědět, že tam, kam míříme, není žádné světlo, jen tma.“ Vysvětluje Joey.

„Je ale zásadní, abychom se tam vydali, každá kapka vody to nakonec udělá. Hlavně klid, budu s tebou celou cestu!“

„Dobře.“ souhlasí Jamall. Zhluboka se nadechne a podle Joeyho příkladu se ponoří pod zem do nekonečné tmy.

Část vody, která se vysráží, neodteče do řek, ani není absorbována rostlinami, ani se neodpaří. Vsákne se zkrátka hluboko do půdy. Tomu se říká jednoduše vsakování. Voda prosakuje a napájí podzemní jezera a řeky, které se mohou znovu objevit na povrchu a celý proces koloběhu vody začne pro naše kapky nanovo.

"Uf, to nebylo tak zlé," říká s úlevou Jamall svému novému nejlepšímu kamarádovi.

Teď už si to zase oba míří směrem k nebeským výšinám. Prošli spolu nádhernými jeskyněmi, až je nasála majestátní sekvoje v Kalifornii a oni se skrz její listy zase odpařili do atmosféry.

"Že jo? Já ti to říkal, ale ty ses prostě pořád bál! Co chceš dělat teď?“ zeptá se Joey.

"Ani nevím. Záleží na tom? Pojďme prostě zavřít oči a uvidíme, kam nás to dostane!“

Takže to byl příběh dvou kapek vody procházejících různými typy koloběhu vody. Možná, že skončili i ve vás! Možná Jamall a Joey spadli do řeky, kterou vaše město používá jako zdroj pitné vody. Možná jste je vypili a následně vyčůrali nebo vypotili. Prostě nikdy nevíte. Koloběh vody je neuvěřitelně složitý proces a život na Zemi je na něm závislý.

Důležité je, že množství vody na Zemi se nemění. Od té doby, co se život na Zemi začal vyvíjet, je na Zemi stále stejné množství vody. Což jen umocňuje důležitost její ochrany. Lidstvo je stále technologicky daleko, aby si například dokázalo přitáhnout nějakou ledovou kometu z pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem. Třeba to lidstvo zvládne někdy v budoucnosti, ale abychom k tomu vůbec dostali příležitost, musíme se té budoucnosti dožít a bez ochrany vody, kterou máme, se nám to jen těžko podaří.

Příště si povíme o tom, jaké procesy je nutné provést s vodou z jezer a řek, abychom získali pitnou vodu. Do té doby se mějte fajn!